Moravská liga první i druhá
No dobře. Protože vidím, že všichni ostatní jsou lemry a nejsou schopní napsat blbý článek z akce, kterou si výjimečně pamatují, musím se s tím otravinkat zase já. 
Je pátek, kolem páté hodiny odpolední, končí nám schůzka s oddílem, děti sedají na kola a odjíždějí, někteří se ještě houpají na ruce a nebo leží na noze a drží ji, abych nemohl odejít, ale už to celkově upadává a všichni se ztrácejí. Chystám se zavolat Dilgovi, jestli teda pojedeme do Tučap už dnes večer nebo ne.
„Hojas, Dilgo, jak jsi na tom? Jedem teda dneska?“ „No asi bych to taky tak viděl, já akorát teď jsem doopravoval tiskárnu a teď dávám Páťovi na flešku fotky a to ještě potrvá chvilku a pak musím do obchodu, chápeš.“ „Jasně v pohodě, však je ještě brzo, a v kolik bys to teda zhruba viděl?“ „Tož já nevím - já akorát teď jsem doopravoval tiskárnu a teď dávám Páťovi na flešku fotky a to ještě potrvá chvilku a pak musím do obchodu, chápeš.“ „Aha no jasně, chápu, takže tak kolem sedmé?“ „No asi tak nějak, hele jak pořeším ty věci, ještě jsem si vzpomněl, že musím pozametat před barákem, tak ti zavolám a domluvíme se.“ „Jo dobře, takže já jdu domů a nachystám se.“ „Jo tak zatím čau.“
Protože bylo teprve pět hodin a do odjezdu do Tučap zbývalo ještě hodně dlouho, zeptal jsem se Strigy, což je dítě z oddílu, jestli už musí domů, jestli nepůjdeme posbírat kaštany. Měl by za to pesosy do Celoroční hry. Párkrát vycenil zuby a zatknul mě, protože chce být poldou a pak konstatoval, že zavolá tatovi. Tata řekl, že doma musí být o třičtvrtě na šest. A tak jsme vzali vozík a Valina a šlo se na kaštany.
Když jsem šel na schůzku bylo jich tam po drsňácku řečeno „hafo“. Když jsme ale přišli na místo s klukama, nebylo tam skoro nic. Naštěstí nejsme hloupí a hledáme kaštany i mimo cestičku, v trávě. No samozřejmě kromě Valina, který čekal na cestičce, protože v trávě se chodí těžko a to se mu nechtělo. Striga furt pobíhal a říkal ať mu neujíždíme s tím vozíkem a pořád to do něj házel a když se netrefil, řekl, že mu s tím nemáme ujíždět. A pořád dokola.
Nasbírali jsme docela hodně kaštanů, ale už bylo po půl a Jiřík musel sednout na kolo a opustit nás minimálně do příštího týdne, než začne další schůzka.
My s Valdou jsme si řekli, že si uděláme hezké podzimní romantické kolečko s vozíkem plným kaštanů po zámku a bude nám spolu dobře . Cestou jsme potkali Dominika, bývalého hráče lakrosu, který šel na cvičák se psem a ukázal nám trik, jak jeho pes přeskakuje nohu. Drsný.
Když jsme se vrátili do klubovny, vydal jsem se hned domů, nachystat se a čekat na Dilga.
Je 19:00, ležím ve vaně, hraju si s pěnou, Dilgo volá. „Hojson, co děláš?“ „jsem ve vaně.“ „Ježiš tak to promiň.“ V pohodě já tu nic nedělám. „Aha no dobře hele mám takovej nápad, co kdybychom jeli ještě do Fryštáku na čaj a pak do Tučap?“ „No jako proč ne a platí to o půl?“ „No jasně o půl, klidně i dřív sem u vás, a asi dám vědět i Makovsonovi.“ „Jasně tak zatím čau.“ „hoj hoj.“
Je deset minut po půl a na mém telefonu se objevuje zpráva od Dilga. „Dej nám ještě chvilku.“ No za chvilku hoši přijeli a my jsme vyjeli do Fryštáku za Lu-Luem do čajovny. Maka pořád sháněl někoho, kdo s ním zítra pojede lozit na Slovensko a volal asi tak desíti lidem a dneska ve škole mi říkal, že nakonec jeli, ale že byla zima, ale že to nevadí protože při zimě je maximální tření, ale že máš zase zmrzlý prsty, takže se to anuluje a je to jak vždycky akorát je ti zima. Takže to vlastně není dobře? Nebo to asi nechápu. Mohl by mi to někdo do komentářů vysvětlit.
Ve Fryštáku se Dilgovi nepodařilo napoprvé zaparkovat na parkoviště s panákem, ale na podruhé to vyšlo nádherně. Když jsme přišli dovnitř na chodbu, museli jsme s Makou hned jít močit. Protože ale na těchto záchodech jsou pouze dva pisoáry, musel jsem počkat. Druhý pisoár byl totiž obsazen nějakým tmavějším klukem, obéznějším, s brýlemi a sk8áckýma botama. 
. Dilgo nás mezitím čekal venku a když jsme přišli, Dilgo říkal: „ten typson, co tam byl s váma, šlápl někde do lejna, přišel sem, celý to tady pošlapal, šel se pomočit a pak si to tady všechno opucoval o tamten koberec a šel pryč. V Tu chvíli jsme si s Makou vyřešili spor na záchodech, který vznikl hned jakmile odešel ten hošan – „Maka to tak smrdíš ty nebo já?“ „To tak smrdíš ty, já tak nikdy nesmrdím.“ „Maka já taky tak nikdy nesmrdím, to tak smrdíš ty.“ „no tak se buď domluvíme na tom, že tak smrdíme oba, každý trochu nebo se nedomluvíme.“ „ tak to se Maka nedomluvíme.“
V čajovně jsme si dali Šišu, čaje a po asi dvouhodinévém povídání jsme vyjeli do Tučap. Jenom Maku jsme nechali už v Holešově.
Do Tučap přijeli ještě ten večer hoši a holky z Kurekari a taktéž přijeli holky hrající za tým Holby. Zanedlouho jsme však šli s Dilgem spinkat, protože by se nám ráno zase nechtělo.
Ráno se nám zase nechtělo. Vzbudil nás sice budík, ale Dilgo se pořád nehýbal. Říkám si no jako dobře Dilgo, ale to jen tak nepůjde, a řekl jsem ještě čtvrt hoďky asi, že? A ze spacáku za mou hlavou se ozvalo tiché ehm, což jsem pochopil jako souhlas.
Za dvacet minut + jsem vstal a šel se podívat ven. Bohužel byla taková mlha, že se mi opravdu nechtělo jít lajnovat hřiště a dělat cokoliv venku. Vrátil jsem se teda zpátky dovnitř, kde Dilgo zase usnul. Asi. Nebo možná ne, ale nevypadal, že by se mu chtělo vstávat. No ale posuňme se trochu v čase.
Kolem deváté hodiny byly v Tučapech už všechny týmy a některé byly dokonce připravené na hru. Jenom Soyky byly vlastně pořád v Hulíně nebo v Přerově, říkal Keďa s jeho spoluhráčem, kteří si stopli stopa – Mikulováky.
Iktočante Holešov B nastoupilo poprvé jako ryze ženský tým, ale i tak prohrálo všechny tři zápasy, ale nutno říct, že předvedly velice sympatický výkon. Tým z Kroměříže ukázal, že na ligu není připravený tak, jak by asi být mohl, protože mimo základní neznalost pravidel nectili ani tu snad nejzákladnější věc a to hrát aspoň ve stejně barevných tričkách. Zelená mikina a šedé dlouhé kalhoty poukazují spíše na nezávislého přihlížejícího, než na hráče českého lakrosu. Oba pražské týmy šli příkladem, tudíž k nim není potřeba žádného komentáře, snad jen pochvaly. Tým z Chropyně patřil k nejvíce nehecovaným sportovcům celého víkendu. U nich by také nebylo špatné přečíst si pravidla nebo aspoň vědět, že na fotbalové auty v lakrose nehrajeme . Tým z Mikulova El Chupacabra by mohl sloužit jako vzorový příklad. Stejné dresy, znalost pravidel a na první lize už dokonce i pískali zápasy. OSTO6 Mikulov ukázal, jak moc si přeje postoupit do první ligy a s největší pravděpodobností se jim to i splní. Já na ně aspoň sázím. Modré Soyky jsou týmem s velkým smyslem pro humor. Škoda jen, že nejezdí na turnaje a nemohou se tak moc zlepšovat.
Během dne jinak nedošlo k nějakému překvapení. Možná stojí za to říct, že mlha nakonec přece jenom podlehla, ztratila se a ke konci dne jsme si mohli užít jednoho z mála dnů s krátkým rukávem.
A byl tu večer. Večer, kdy jsme se domluvili, že si půjdeme s lakrosákama sednout na kanadu. Měli jsme to taky pěkně zamluvený na jméno pana Paseky. Když jsem přicházel, uviděl jsem celou pražskou část Kangaroos, jak sedí u stolu se Šafem. Šaf sice neseděl uprostřed, ale u okna, ale zase na druhou stranu měl vedle sebe Pelikána, takže musel být velice spokojený. Já jsem si šel sednout ke svému stolu společně s Pórkama, které jsem potkal těsně před Kanadou. Odpoledne mi ještě kapitán Pórek psal, jestli můžou přijít, zdalipak to nebude vadit. Zanedlouho se nás tam sešlo docela hodně. Přišli Pasekovi, Dilgo, Kuba, Brůča, Julka, Satan, Valin, Jolanka, Melis a Hakl. No jasně, že se pórek pořád dožadoval taktiky na zítřek, Mely pořád chtěl vymýšlet sprostý pokřiky, Paloš chtěl ubalit špekouna, Šaf byl stále s Kangaroos, Makyna vypadala jako Pavlova přítelkyně a tak to celkově v pohodě plynulo. Brůča si dal červený s kofolou – třeba – tu mám rád . Nakonec se Melimu splnil sen, protože jsme vymysleli dokonce tři pokřiky, ale nakonec jsme celou neděli používali jenom jeden, který nám ale bohužel štěstí nepřinesl. O tom se ale dočtete na dalších řádcích.
Tímto ale sobota nekončila. Po restauraci jsme se odebrali do Tučap s Melim, Pavlem a Dilgem, což byl velice dobrý tah, jak se nakonec ukázalo. No a pak dojeli taky pražáci a pak už byla celkem nuda .
V neděli ráno jsme se vzbudili krásně o půl osmé. Já jsem spal s Pavlem na jedné lavičce, Mely sám na další a Dilgo nakonec taky sám. Prezident tradičně vstával poslední, Mely si klasicky vlezl do sprch a mě klasicky zbylo lajnování. Pavel šel asi močit nebo tak něco.
V průběhu rána se začaly sjíždět všechny týmy. Byla hustá mlha stejně tak jako v sobotu, což na pocitu, který vyvolává těšení moc nepřidal. Ale mlha není dost silná na to, aby zastavila hraní lakrosu. V prvním zápase jsme nastoupili proti Blansku. Nemusíme tady zakrývat fakt, že jsme si docela věřili na to, že je poprvé konečně porazíme. Vždyť jsme také vedli 6:2. Ale bohužel jsme se zalekli toho, že bychom to možná i mohli zvládnout a raději jsme nechali Blansko nasázet nám dvanáct gólů a znovu je nakonec nechat vyhrát. Tentokrát 12:10. Bylo to strašný, protože jsme na to měli. Ale jak po zápase řekl Valin, máme na to ještě dva pokusy. (Valin je ten, který pustil těch dvanáct gólů) Nic snad víc se k tomu raději ani říct nedá.
První věta, kterou jsme slyšeli od Highlanderů, když jsme přicházeli na hřiště byla od Štěpy – „Hoši, kde máte helmy?“ Hezčí přivítání jsme snad ani nemohli čekat. Hned v úvodu zápasu jsme prohrávali 4:1. Trošku jsme to nestihli, byli pořád stejně tvrdí a agresivní jako vždycky. Čekali jsme to jako, ale mysleli jsme si, že jim budeme lépe utíkat. Celý zápas jsme prohrávali o jeden o dva góly a vyrovnat se nám podařilo až těsně před koncem, kdy jsme ale bohužel nedokázali v posledním útoku dát gól, a tak jsme nakonec ze zápasu proti Zábřehu neodcházeli poraženi, ale konečné skóre bylo 11:11. Ale je třeba říct, že jsme měli v ten den opravdu velkou smůlu, protože jsme na to zase měli. Příště.
Fakt, že ten v ten den se nám opravdu nevedlo potvrzuje i to, že v zápase s Wallowou jsme prohrávali 3:0 a to ještě Kopčem dal břevno, jinak bychom si už museli vzít time, což nás naštěstí ještě minulo. V prvním poločase jsme podle mě dali jeden gól a první půlka skončila za stavu 3:1, ale nejsem si jistý. Každopádně nebudu daleko od pravdy. Ten jediný gól dal Pórek, řekl bych.
Druhý poločas už to ale vypadalo líp. Teda aspoň první půlku té druhé půlky. Dostali jsme se docela rychle do vedení, bohužel pár minut před koncem jsem byl srandovně vyloučený za sekání na dvě minuty. Abych to tu trošku veřejně osvětlil, tak jsem ležel na zemi, míček se kutálel směrem ode mě a já jsem se ho snažil zachytit lakroskou. Bohužel, jak byl míček v pohybu, dvakrát jsem ho ani netrefil a seknul jsem do země. Třetí pokus byl úspěšný, bohužel k mé velké smůle, měl protihráč již balónek přikrytý, tudíž jsem prásknul do jeho lakrosky. Kdyby se každý takový zákrok měl trestat trestem na dvě minuty, asi by rozhodčí nedělal nic jiného. No nevadí. Aspoň se máme k čemu s úsměvem vracet. Nakonec jsem dostal i deset minut za nesportovní chování. Ale pozor, dostal jsem dokonce pětinásobný trest 10 minut za zahození míčku jaký jsem měl dostat. Nebo aspoň pravidla na baxpartě říkají, že „za nesportovní chování se považují veškeré projevy neslušného chování a to jak vůči soupeři, rozhodčímu, hráčům vlastního družstva i divákům. Jedná se zejména o vulgární či zesměšňující výrazy, grimasy či gesta, úmyslné poškození výzbroje či výstroje soupeře, poškozování branek a jiných součástí hřiště, zahození míče či lakrosky, předstírání faulu, simulování apod. Trestá se vyloučením ze hry na 2 min. a ztrátou míče. Milí rozhodčí se ale na druhou stranu chovali velmi profesionálně, takže člověk stejně nic nenadělal. Když už jsme ale v tom, tak pojďme v tomto zápase dál. No možná zpět. Hráč Wallowy běží sám na bránu, ale je mnou nedovoleně zastavený. Rozhodčí nařizuje trestné střílení, což udělal správně. Je mi udělován dvouminutový trest za držení, jdu se napít na střídačku. V tom mě ještě rozhodčí vyhnal opravdu nepříjemně že střídačky s tím, že musím za středovou čáru, což je ale opět v pravidlech popíráno: Ostatní hráči jsou během TS za středovou čarou nebo na střídačce a nemohou žádným způsobem zasahovat do průběhu TS. Ale to je asi jenom detail. Chtěl jsem tím jenom říct, že mě tam klidně mohl nechat. Po neproměném nájezdu mě rozhodčí posílal na trestnou lavici, ale aspoň tady jsem se nenechal, protože je přece v pravidlech psáno, že Zároveň s trestným střílením je provinilci udělen minimálně 2 min. trest. Ten se zapíše do zápisu do utkání, ale neslouží se. Wallowa nájezd neproměnila a měl následovat rozhoz ve středovém kruhu ostatně tak jako například v hokeji. Bohužel pro nás následoval rozhoz u naší brány, což opět mohlo znamenat gól ve valinové bráně. Více znovu tady: čas se během TS pozastavuje. Brankář musí po dobu TS zůstat v brankovišti. Hra pokračuje rozhozem na středovém bodu. Možná vám to přijde jako maličkost, ale na to, že konečný výsledek byl 9:8 pro nás, čili o gól, i tyto detaily, když teda pominu můj osobní trest, mohly výsledek zápasu ovlivnit. To, že rozhodčí ani dokonce nerozezná střelu od něčeho jiného a odpíská nám časový limit ikdyž stojí přímo před střelou, odpočítává a náš hráč přímo před ním střílí na bránu – no bohužel trefuje obránce, který střelu odráží pryč. Snad možná kdyby obránce střelu nebloknul, Sup nebo jak se mu vlastně říká by střelu poznal. Naštěstí se ani Wallowě a ani rozhodčím nepodařilo Holešov přehrát a z nejhoršího zápasu dne jsme odcházeli sice s výhrou, ale ne zrovna s hezkými pocity.
Po konci hracího dne jsme ještě museli hojně pouklízet, aby to vypadalo aspoň tak, jak to vypadalo v pátek a potom už jsme mohli v klidu vyrazit domů, odpočívat.
Psal jsem to strašně rychle ani jsem to po sobě nečetl, takže pokud je tam hodně nesrozumitelností tak jako pardon.
napsal: Papuň - 14.10.2008
Komentáře
docela trefný
pěkné i ten začátek je pěkný 
, jinak sudí si holt nevyberete takže pokud to nepoškozuje moc kvalitu zápasu tak se stím nedá nic moc dělat. Jedině další školení - což je v plánu...
Autor clanku u me vyhrava cenu za nejdelsi clanek. Nechal jsem si zpracovat resersi abych usetril cas:-)
krása
no tak když Papunič napsal článek za áčko, ještě holky by mohly. co? třeba sata?
já zrovna nejsu moc pisálek navíc tu papunič nahodil pisáleckou laťku příliš vysoko
Super článek a jinak děkujeme za pochvalu.A jinak super kolo
HEL JA BYCH TEN CLANEK I NAPSAL, mel jsem uz rozepsano i vetsinu hlasek a kecu ze sobotniho vecera ale pak mi bracha vypl pocitac a me znova nechtelo tak diky iki
© 2007-2008 LK Iktočante Holešov - www.iktocante.info - vytvořil Pavel Gajdoš.
Veškerý obsah není povoleno dále šířit bez předchozí domluvy s adminem webu.
RSS kanály Iktočante: Články | Novinky | Návštěvní kniha
RSS kanály MLL: Aktuality | Aktuality > diskuse | Diskuse